Chalupaření dones pokládám za něco strašně fajn, ale na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že je nemožné ho spojit s úspěšným pěstitelstvím čehokoli. Kdysi jsem se domnívala, že to půjde, když jezdíme ven každý týden. Celý víkend jsem se honila od jednoho ke druhému, na zahradě jsem dřela celé hodiny jako nevolník a očekávala jsem za to patřičné výsledky v podobě úžasné sklizně a snopů nádherných květin. Dnes už vím své. Zeleninové záhonky jsem dávno osela travou, květenu zredukovala na minimum. Ovoce pro jistotu také neočekávám skoro žádné, když se náhodou některý strom či keřík překoná, jsem mile překvapena. V získaném čase spokojeně sedím se sklenicí vinného střiku pod pergolou a čtu si fejetonky od autorů, kteří už dávno přede mnou poznali totéž a vtipně to popsali. Prostě, užívám si.