Když už jsem se minule zmínila o jezírku, jak vypadat nemá, povězmě si, jak by vypadat mělo. Možností je mnoho, záleží jen na okolnostech. Kolik peněz a času chce majitel vynaložit při jeho budování, kolik místa na to může na pozemku obětovat, kolik času následně hodlá věnovat údržbě... aspektů je mnoho. V zásadě se větší jezírko udržuuje daleko lépe než malé. Ale zase na každý pozemek se velké jezírko nevejde a ani nehodí. Známí - ti ale na chalupě žijí od jara do podzimu - vyřešili svoji touhu po trošce vody velmi vtipně. Vodní plochu zbudovali na rozloze necelého čtverečního metru, přičemž většina prostory je vyhloubená jen velmi mírně. Pouze v jednom místě udělali hlubší prohlubeň, pro zapuštění kbelíku s lekníny. Prostor vyhladili, trochu omazali jílem, vyložili silnou tmavou fólií a jednoduše napustili vodou. Fólii okolo opět zasplácali jílem a zakryli placáky, po okrajích vysázeli různé traviny a převislé rostliny a nechali přírodu, ať si dělá, co umí. Vodu v jezírku prostě dopouštěli z hadice podle potřeby a aby leknín netrpěl teplotním šokem, dolévali vždy jen tolik, kolik se v hadici na slunci stačilo za den prohřát. Přebytečná voda prostě pomalu prosákla mezi placáky po okrajích a zavlažila rostlinstvo okolo. To začalo růst jako blázen a půvabně kameny skoro zakrylo. Na zimu prostě paní postavila leknín i s kbelíkem do sklepa a bylo vystaráno.