K pobytu na chalupě prostě patří nějaké zvířectvo. Někdo si s sebou ven vozí psa nebo kočku, klidně i králíčka nebo morčátko v kleci, ptáčky od andulek po vzácné papoušky, dokonce jsem viděla i transportovat malé akvárium s několika rybičkami. Spolu s ptactvem nebeským je to docxela pěkná menažérie. A pokud nemáte domeček někde na samotě, musíte si do toho výčtu připočítat také psy a kočky vašich sousedů. Tedy, mne se stalo za hezkou řádku let asi jen třikrát, že mne na zahradě nečekaně navštívil něčí pes, zato kočky k nám lítají v jednom kuse. Správně chápou, že mám jejich živočišný druh v oblibě ( a kdo by také nepochopil, když ven nastrkuji pro ty věčné nedožrance talíře s kočičím krmením) a kdo by pohrdl trochou přízně. Koček v naší vesnici ubývá, přesto ale letos pravidelně chodily k našemu domu na vizitu dvě. Přiběhly i tento poslední víkend, kdy jsme podle předem připravených plánů uklízeli na zimu. A pochopily. indy se najedí, pomazlí a vzápětí zase mizí. Tentokrát se mi držely u nohou celý víkend. A přes vrchovatou misku kočičího guláše, který jsem jim na rozloučenou vyklopila na talíř, před odjezdem obezřetně zmizely. Jindy sedí a čučí za autem či za našimi patami, pokud odcházíme pěšky na vlak. Tentokrát se vypařily. Co kdybychom je najednou popadli a odvezli do toho děsivého a smradlavého světa, který je vždycky po příjezdu cítit z každé naší maličkosti?