Podzim je obdobím, kdy každý řádný chalupář zazimovává. Prostě se naposled všude důkladně uklidí, veškeré zahradní náčiní je vyčištěno a nakonzervováno vazelínou nebo něčím podobným, (přiznám se, že mně není příliš po chuti, že syn z důvodů úspornosti opatřil kdesi starodávnou konev na mléko plnou vyjetého oleje a natírá s ní vše, co příštího roku na jaře zase vezmu do rukou, ale funguje i to). Všem naivkům, kteří věří, že se všechno o sebe přes zimu postará samo bych ráda připomněla, že tomu tak není. A že ke zkáze může výrazně přispět neumětelská ruka člověka. Jako když před několika léty měla moje matka ten skvělý nápad, že ořechy, které nejsme my s to odvézt do města a ona je nehodlá nechat ležet ladem nebo ty usušené rozdat, ochrání nejlépe tím, když je v lískách uskladní do komory v domě. Myši by musely být velikostí mamutů a inteligenčně na úrovni policajtů, aby se nedokázaly dostat dovnitř. Což nebyly. A když už jednou pronikly dovnitř, poctily svoji přízní kdeco. Na jaře jsme našli prokousanou většinu klasických peřin na patře a vlněnou přikrývku v kuchyni na sedáku, z přihrádek na nás padaly ohryzané zbytky knih. Málem dočista byla sežraná sbírka pohlednic hlavního města Prahy, na kterou si syn zakládal od dětských let. Třeštili jsme oči nad tou zkázou, než jsme objevili komoru posetou dočista vyhlodanými skořápkami ořechů a tisícovkami myších bobků. Až pak jsme pochopili, že prostě naše kočky tu dobu nebyly doma - a tak myši měly pré! Tak takhle ne, vážení, takhle ne!!! Neříkám to pro pobavení, ale jako odstrašující příklad.