K chalupě nutně patří také nějaká zvířátka. Někdo s sebou vozí papouška nebo psa, jiný kočku, my KOČKY. Tedy kocoury. Tři povstalci ale cestování na chalupu moc rádi nemají. Je to asi způsobeno tím, že - jak se říká - kočka je věrnější domu víc než člověku. Naši kocouři jsou spokojení v městském bytě. Převoz ven sice snesou, ale nijak je to netěší. Prostě se tváří asi v tomto duchu: " Co se dá dělat, naši lidé se zbláznili. Chtějí být někde, kde to divně smrdí, kde nejsou měkoučké sedačky a perské koberce. A na to se, prosím, trakají dvě hodiny jiným smrdutým monstrem! Na konci cesty vynášejí plné tašky čehokoli a blaženě povykují , jako by šlo o kdovíco! A my jim to trpíme a nekušníme, protože je skrze ty sušenky a syrové maso, co nám věčně servírují, máme docela rádi, " Potud kočky. Já ovšem pravím za lidi, že vozit s sebou tuto sebranku chlupatou, to není vůbec jen tak! V autě strachy řvou, na chalupě si žádný z nich nechce dobrovolně vystoupit z přepravky a při cestě domů aby je lovil chlápek fundovaný na africké safari. Ale patříme k sobě a tak to prostě všichni snášíme.