Chraňte chalupu před škodnou, to vám radím jako osoba zkušená. A věřte, že nemusí jít vždycky o ptáky, myši, krtky nebo kuny, co vám natropí na zahradě paseku. Předem prověřte každého příbuzného, než ho vypustíte na záhony a nehleďte na to, že jde třebas o starou babičku, která k vám jezdí léta. Nemusí si všímat nebo pamatovat spoustu věcí a pokud zůstane bez dozoru, natropí značné škody, jako se to stalo mně. Roky jsem si šlechtila v jednom nepravidelně ohraničeném cípu zahrady takzvaný volný záhon. Mnou pečlivě vykombinováno a prokalkulováno na něm od jara do podzimu vždy něco kvetlo, volné plochy doplňovaly nízké trsy stříbrné kostřavy. Na tu jsem si zvlášť domýšlela, protože všechna pocházela z deseti ubohoučkých sazenic, které jsem si kdysi koupila někde na tržišti. Každých těch pár fousků stálo tehdy nekřesťanských 10 Kčs. Jen trpělivostí a pečlivým rozsazováním jsem z toho po létech nakonec vypěstovala půvabné koberečky, které tu a tam kryly jednotlivé plochy mezi cibulovinami. No, už nekryjí. Předloni se mi pracovní povinnosti nashromáždily tak bujně, že jsem se na chalupu od jara nedostala. Příliš jsem si tím hlavu nelámala, na sekání zahrady dojížděl syn, údržbou záhonů se zavázala moje matka. Když jsem na podzim přijela, myslela jsem, že mne raní mrtvice. Na volném záhonu holé plochy jako dědova pleš, stříbřité kopečky nikde. "Co se stalo s tou kostřavou?" zakvílela jsem. "Tady žádné kytky nerostly, jen spousta nějaký hnusný trávy," hájila se maminka. "To si nedovedeš představit, co mi dalo práce ji vyplít, furt tady všude vobrážela"! Na to se nedalo povědět ani ň. Pozdější zjištění, že pryč je také šuškarda a několik druhů floxů už mne nemohlo ranit.