Ani se nedivím, že venkovské prostředí někdy může vážně narušit mezilidské vztahy. I nám se to jednou před léty málem stalo. A začalo to docela nevinně. Když jsme zakoupili chalupu a opravili co bylo nutné, v rodinné kase bylo lautr vymeteno. Samozřejmě, tu a tam jsme chtivě okukovali různé vymoženosti jako elektrickou sekačku nebo elegantní sedací soupravu z ratanu, ale to muselo počkat, stejně jako větší část prohnilého plotu, kterou by také bylo třeba vyměnit, ale... Vedle toho nás vůbec netrápil asi padesátimetrový úsek na konci zahrady, kde plot nebyl vůbec. Jistěže by tam pro pořádek měl být, ale vedlejší pozemek byl veliký flák halabala zatravněného pole, soused tvrdil, že s ním v dohledné době nic dělat nebude, že už na to nestačí. Za těchto podmínek jsem jednou spokojeně vyklusala na zahradu, začnu se hrabat v záhonku kousíček od toho pomyslného plotu a mně za pozadím se najednou ozve mocné funění. Lekla jsem se, div mne neranilo - za zadkem mně stála kráva! Koukám - a zpoza velikánské stodoly se trousí celé stádo... Vysvětlení se dostavilo záhy. Sklerotický soused dávno zapomněl na náš neexistující plot a za menší revanš dovolil, aby na ten pozemek vyháněl jeho kamarád! No jo, ale kdo to má tušit! Ještě že ty krávy byly dobře vychované, po zběžné prohlídce se odvrátily a odešly na druhou stranu!