Tuhle jsem se zmiňovala, nakolik nesnáším sekání trávy na chalupě. Letos se ukázalo, že je to s posekáním ještě mnohem obtížnější než jsem myslela. Do domečku přijela naše stará babička. Tedy - stará! Věkem stará je, ale v životě - jak na co! Rozhodně by se tvrdě urazila, kdybych předpokládala, že na něco už nestačí. Kasala se před odjezdem, že s výkonnou sekačkou si poradí i s vysokou trávou, nechť jsme bez starosti! Dnes mi přišel úpěnlivý dopis: tráva prý v těch vedrech přestala být travou, vyschlá stébla ztuhla, prý mají tu pravou kvalitu, že by se z nich dala vázat košťata, ale sekačka je nebere. Žádný soused si s tím hnusem nechce kazit kosu, jeden prý to loni řešil tak, že si na posekání přibližně stejně velké zahrady najal na pomoc traktorovou sekačku od Obecního úřadu, na což mu řpišel účet na 5 000 Kč. Takže, vyjádřil se v tom duchu, že nikdy více (Ale mnohem neslušněji, klasicky po česku). Ze dne na den už to nevytrhneme, ale jen co vedra trochu povolí, jedeme ven, sekat trávu!