Ano, máme na nářadí a různé ty hřebíčky a šroubečky okolo skoro celou kůlnu, tuhle jsem se zmiňovala, jak "ráda" tam uklízím. Problém je, že na to, aby se v ní něco našlo, je až nehorázně velká. Jistě, všem věcem je vymezeno určité místo, ale přitom, jak často tam moji mužští řádí a jak se já naopak snažím všechny ty rozkramařené pitominy zase soustavně nacpávat na to své místo, občas prostě něco není k nalezení. Zrovna nedavno! Šlo o mizerný kus skelného papíru. Můj muž kdysi velmi výhodně nakoupil celou velkou roli poměrně univerzální jemnosti. Má být pečlivě složená, převázaná a uložená na jednom výstupku v zadní stěně. Najednou bylo potřeba kus šmirglu na nějakou opravičku v kuchyni: "Kde je?"- "Kde by byl, přece v kůlně."- "Tam není ani ň."- "Je tam celá role!" -"Tu právě nemůžu najít!" S mumláním na mužskou neschopnost jsem vletěla do kůlny (v tu chvíli právě vypadala docela urovnaně) a roli jsem také nenašla. A už to jelo! "Kdybys tady pořád všechno takzvaně neuklízela, našel bych ji ajncvaj!"- "Kdybych tady NEUKLÍZELA, ta role už by dávno neexistovala, tady dole na podlaze by dávno prohnila mezi pilinama jako ty výborný kožený rukavice, klukova čepice a stovka poztrácenejch kapesníků..."
No, šmirgl se nenašel. Fakt, ani ň! Nakonec si musel jít kus půjčit můj muž od souseda. A druhý den se ukázalo, že jako skoro vždycky při takových domácích přeháňkách, tentokrát jsme neměli pravdu ani jeden. Role původně určitě byla v tom výklenku, kam patří. Jen se prostě skutálela a neviditelně zapadla za stůl, kde jsem ji našla.