Při poslední návštěvě chalupy mi rupla násada u rycích vidlí, takže bylo logické, že musíme opatřit novou. To by bylo jednoduché u chalupářů s autem, my jsme toho času ale jaksi bez, ven jezdíme autobusem a každou pitominu musíme tahat v rukou. No, když jsem příště jela ven já a syn, násadu jsme měli na paměti, na dlouhatýnském seznamu, co všechno musíme při přestupu obstarat ve městě, násada se skvěla na prvním místě. Také jsme ji koupili, pěknou, hladkou, snad zase něco vydrží. A potom jsme to brali podle seznamu systematicky: koření ve speciálním krámku, bylinné čaje hned vedle, časopisy, plyn do zapalovače, gumové rukavice v drogerii, šněrování k cíchám, které je v Praze k nesehnání a tam ho mají, nové voskované plátno na venkovní stůl, pytel uhlí na grilování, nezbytná zastávka v levných knihách, samozřejmě také potraviny... No měli jsme toho moc a pěkně různorodého, někde jsem vybírala já a jinde synátor, neustále jsme si přitom přehazovali přibývající počet stejných kostkovaných tašek od Vietnamců a tu zatracenou násadu - až se nutně stalo, co se stát muselo: tu sakulentskou věc někdo z nás někde zapomněl. Zjistili jsme to naštěstí dlouho s předstihem, než měl odjet náš další autobus. Jít koupit prostě do domácích potřeb jinou nešlo, tuhle měli poslední. Takže jsme museli oba svorně klusat po stopách té první. Kdyby šlo o zábavý fejetonek, asi by bylo vhodné tvrdit, že jsme ji objevili, až když jsme to všechno zase oběhli dokola až k začátku, ale ne. Skutečný život je někdy milosrdnější. Ten sakramentský kus dřeva jsme objevili za chviličku, ve zlevněných knihách poblíž náměstí. Prodavač nás tam zná jako falešný pětník, protože se tam zastavujeme pokaždé a často nakupujeme, už zdaleka nám tou nezbytností mával na pozdrav jako kyjem a culil se od ucha k uchu. A to ještě nevěděl, čeho se na nás dočká! Jak jsme tak předtím supěli do kopce a zároveň se osočovali, kdo ten klacek někde zatratil, uzavřeli jsme se synem vpravdě chlapáckou sázku o kopanec do zadnice, jestli se viník nezvratně prokáže. No, v krámě syn převzal násadu, poděkoval a odevzdaně se předklonil. Neusnadnila jsem mu to, mezulánovi! Pojednala jsem to lehce, ale s rozběhem.