Nevím jak kdo, ale já nesnáším na chalupě sekání trávy. Jednak se přitom jako alergik dusím a už tento fakt samotný by měl stačit. Ovšem my v posledních létech ještě ke všemu jezdíme ven velice sporadicky, vlastně jen na dovolenou a někdy tak dvakrát na jaře a dvakrát na podzim, z toho naposled sklidit jablka a ořecha a zazimovat. No a v takhle dlouhých intervalech má tráva a plevel prostě pré. Samozřejmě vím, že v posledních létech jsou za takto neudržované pozemky nějaké postihy, ale to se holt nedá nic dělat, kdyby mne za to měli veřejně zlynčovat u místní kapličky, zůstali jsme jen dva a častěji jezdit nezvládneme - a ne že bychom nechtěli! No na jaře se většinou trefíme dorazit tak, aby se dal trávník pohrabat po zimě a seseknout, ale potom už je to horší. Dojdeme k bráně - já a syn - a tráva nám jde naproti. Ploužíme se jí k domu a zanecháváme za sebou stopu jako slon. Jedva vybalíme nejnutnější a dáme větrat peřiny, vrthneme se na tu venkovní zkázu. Pokud je tráva jen asi po kolena, je to ještě dobré, naše výkonná sekačka to skousne. Nerada, často se zahlcuje, po několika krocích musíme vysypávat těžký sběrný koš, ale jde to. Několikrát se ovšem stalo, že nevhod zapršelo a tráva byla skoro do pasu. To ovšem zvládne výhradně zastaralá mechanizace - kosa nebo srp. Fuj! Neumíme kosit ani sekat srpem, proto jsme vždycky měli sekačku a když je najednou na nic, jsme v koncích. Syn párkrát máchne kosou, málem si usekne obě nohy, okouše asi tak dva metry čtvereční a vzdá to. Je také alergik a tak záleží na tom, v jakém stavu tráva je - někdy můj synek vstoupí na zahradu a rovnou začne otékat od očí. V takovém případě ho nenechám na nic sáhnout - oba prostě zkolabovat nemůžeme - a ženu ho za zavřená okna domu. Já tou kosou neusekám ani ty dva metry. Zbývá mi srp a jestli si dovedete představit, co znamená ve dvou víkendových dnech posekat srpem zhruba 500 metrů čtverečních a ještě to uklidit, politujte mne. Litujete? Díky moc. Ale i tak - nenávidím trávu!