Chalupa a chalupaření, to je ve velké míře také o plotech. Vzpomeňte příběhů zpívajícího právníka Ivo Jahelky, kolik konfliktů se například mezi sousedy strhne pro ovoce, které přečnívá přes plot, i líbeznou písničku složil o hruškách, které si jistý Eda chránil i za cenu trestného činu. Ale i když jsou přímí sousedé v tomto velkorysí, nikdo druhému nic nebere a přátelsky mu umožní, aby si i na vedlejším pozmku v pohodě očesal úrodu ze svého stromu, zase jde prakticky o to čí je tento plot, kdo má povinnost jej udržovat v dobrém stavu, natírat a tak dál - a zase může dojít ke konfliktům. Jak bezvadné by bylo, kdyby plotů nebylo. Nebylo by co platit, shánět, budovat, natahovat a a natírat - a o co se hádat. Ale tak jako mravenci mají v genech zakódováno, že staví mraveniště, tak každý člověk v sobě nosí myšlenku, že jen mu něco patří, musí si to zamknout, pojistit, držet na tom ruku, postavit okolo toho zeď, aby mu to nikdo druhý nevzal. A bohužel, ono to ve většině případech ani jinak nejde, to by jeden splakal. A tak máme kolem chat a chalup a domů a domků ploty které říkají za majitele: odtud potud je to moje a cizáci, vy dál ani krok!