Podzim, doba sklízení! Každý chalupář má plné ruce, protože na rozdíl od místního usedlíka, on má na tu práci čas pouze o víkendu. Nejčastěji se sklízejí a uskladňují jablka, to u nás příliš nehrozí, naše tři jabloně se neustále tváří, jako by nám dělaly milost, když tu a tam urodí nějaké jablíčko. Co nám opravdu hrozí jsou vlašské ořechy, o tom už jsem se zmiňovala. I když jejich přemíra má zase tu výhodu, že mne donutila vymyslet několik původních kulinářských předpisů, kam se dají zabudovat. Opravdu jsme se kdysi těšili na lískové oříšky! Vzhledem k tomu, že na konci zahrady tvoří veliký kus živého plotu několik lísek, měli jsme jejich úradu jaksi za přiklepnutou. Jenže chyba! Když řeknu, že jsme nikdy nesklidili ani jeden zralý oříšek, nikdo mi to nebude věřit, ale je to tak! "To víte, tou stranou už jste skoro na samotě, taky tady široko daleko nikdo lísky nemá... to vám voberou veverky," poučila mne sousedka. No, ocasaté nezbedné veverky mám moc ráda, kdyby se aspoń hemžily po zahradě a cpaly si oříšek do tlamičky šikovnými tlapkami! Ale já tam neviděla nikdy ani jedinou. Ano, jsme tou stranou skoro už na samotě, široko daleko kolem nikdo jiný lísky nemá a my jezdíme na podzim na chalupu výhradně jen o víkendech. Takže se mi spíš zdá, že ty "veverky" mají dvě nohy a dvě nenechavé ruce! Ale co nadělám!