Vážení chalupáři, nezapomeňte na jiřiny! Já vím, že leckde ještě zdobí záhony nebo přetékají z váz, ale pro letošek už mají svůj příděl slávy vyčerpán! Hlásí přízemní mrazíky, jižinám pomrznou nožičky... eh, co to žvaním tohle by se hodilo do pohádky. Prostě, zmrznou jim hlízy, shnijí a vy tak přijdete o zdroj krásy na příští rok. To by byla jistě škoda i tam, kde si jiřinkový pěstitel hlízy nekoupil za drahé peníze, ale dostal je nebo si sám namnožil. V tuto dobu to chce kvetoucí vršky nekompromisně ořezat asi deset centimetrů nad zemí. Pokud jsou nějaké květy a poupata ještě k čemu, klidně s nimi do vázy, ale hlízy už by se měly ze země vyjmout. Nejlépe rycími vidlemi a hezky opatrně, aby se nepoškodily. Pokud se tak přece jen stane, i menší poranění je vhodné hned začerstva ošetřit drceným dřevěným uhlím. (Pokud grilujete, ani si ho nemusíte nějak zvlášť opatřovat, stačí jednou či dvakrát pečlivě vysypat, co zůstane na dně prázdného pytle a uschovat to třeba do kelímku od tuku či sýra - pochopitelně důkladně vymytého a usušeného). Větší a statnější duté stvoly jiřin mají v sobě nastřádanou vláhu, pro jistotu je vhodné každou hlízu obrátit "dnem vzhůru" aby byla jistota, že v ní vláha nezůstala. A oddrolit hlínu. Není nutné úplně dočista, prostě jen tak akorát. A potom skladovat na lískách (případně vyložených papírem, aby zbytky hlíny nepropadaly) a vlhčím temném místě, ideální je dobrý sklep. Já sklep až tak úplně úžasný nemám, lísku s hlízami proto ještě aby určitě nebymrzla lehce zabalím do igelitu a ponechám jen větrací otvor. A mám vystaráno! Na výsadbu dojde zase až napřesrok po třech ledových mužích.