Každý chalupář by si asi přál mít na svém domečku střechu Bramac, se zárukou na čtyřicet let. Protože když prší do sgtřechy, to je tanec! A zdaleka nemusí jít jen o případ, kdy majitel chalupy něco zanedbá a střechu nemá v pořádku. On je totiž déšť a déšť a sníh a sníh! Při některém tom nadělení do průměrně udržované střechy nezateče ani slzička, zatímco jsou jiné případy, kdy máte najednou na půdě louže, že by se v nich mohli líhnout pulci. Nezbývá, než narychlo šmrdolit s vanami a kastroly a umývadly a pochytat, co se dá - jenomže sotva vysvitne sluníčko a vy zavoláte pokrývače, plazí se po střeše jako šnek a dušuje se, že je všechno v pořádku. Tohle jsme zažívali dobrých deset let, dokud nám necákli nervy a nedali jsme střechu kompletně přeložit. To prý stačí, tvrdil jiný pokrývač, tašky jsou naprosto bezvadné a krovy slušné, tak jaképak štráchy. Přeložil střechu vskutku fortelně a pár let byl klid. Jo, jen pár let! Na jaře začalo kdovíodkud zatékat zase! Mne se zdá, že se brzo picnu!