Je to k vzteku, že snad všichni sousedé v naší vsi přestali chovat slepice. Já je vcelku chápu, ono aby ty potvory slepičí nesly, je třeba se o ně docela dost starat. Jen pravý ignorant si může myslet, že slepicím stačí jen nasypat trochu zrní a zezadu se z nich začne sypat proud dvoužloutkových vajec. Zrní samozřejmě potřebují také, ale vedle něj ještě kdovíco dalšího, denně čistou vodu, do které si stejně za pár minut nakandí a to nemluvím o tom, že kdo nechá slepice courat volně, má nakaděno všude a kdo je nepustí z výběhu, musí zase ty hory guána odstraňovat z toho ohrazení. Pěkný kolotoč. A když se propočtou náklady na jedno vajíčko, vyjde to v malém chovu dráž než vajíčko koupené na krámě. Proto už i naši venkovští sousedé přešli na vajíčka v papírových platech. To má tu nevýhodu, že my, lufťáci a chalupáři, nevozíme už velká plata vajíček po třiceti kusech do Prahy, anóbrž v Praze vajíčka kupujeme v krámech a na chalupě, kde krám není v dosahu, o víkendech sušíme hubu, pokud si zapomeneme vajíčka z té Prahy dovézt na venkov. Jedna velká výhoda v tom ale je: co sousedé nechovají slípky, nepotřebují ani kohouta. Tím pádem nás sice za svítání budí štěkot psů, ale nmebudí nás ještě za tmy drzé kohoutí "Kykyrykýýýý!"