Někdy si připadám jako ta nespokojená slepička z dětské pohádky. Když je v létě spousta trávy a nezahálí nejen velká sekačka, ale ani strunovka při obsekávání záhonů a moje ruce při plení, nadávám jako špaček. Jen v podvečer sprchne, už větřím, že tráva poporoste nevídaným tempem a práce bude ještě víc! (Ne, že bych byla líná a nějak zásadně mi vadilo právě sekání trávy, všechny práce na chalupě miluji, ale právě proto, že se jedná o chalupu, kde nemohu žít trvale, schází mi k dostatečné údržbě čas, který musím věnovat zaměstnání. Moji nespokojenost prohlubuje fakt, že zaměstnáním na plný úvazek stejně nevydělám dost, abych za to mohla slušně žít.) Jsem pořád v jednom kole, takže doba, kterou strávím na chalupě udajnou "dovolenou" je čas, který tak mohu označit jen v uvozovkách, protože ve skutečnosti se snažím dohonit všechny resty a tak makám 12 - 15 hodin denně a jak jsem potom odpočatá do dalšího pracovního období (a to se v práci rozhodně nemohu flákat nebo šetřit,) to si umí každý představit. Takže ne, v létě nemám ráda rychle rostloucí trávu. Ale ach, co bych za tu možnost sekání svěží travičky dala nyní, když to na holých trávnících čvachtá blátem!