Slyšela a četla jsem o těch letočních divech přírody své a neměla jsem důvod tomu nevěřit. Prý kvete, co by kvést nemělo a raší a zelená se... Ono je ale něco jiného to vidět vlastníma očima. Vrátili jsme se právě z chalupy - a na místech, kde jindy touhle dobou leží sníh nám kvetou sedmikrásky! Nemám je ráda, mrchy, i přes ten jejich hezký název a andělské tvářinky zasazené v zeleni, ony jsou to pěkně dominantní mršky a udusí kolem sebe kde co! V létě je bez milosti decimuji sekačkou nebo sbírám jejich kvítky do sedmikráskového medu, ale teď, začátkem ledna, jsou pro mne náhle zázrakem! Civěla jsem na ně jako na zjevení, když jsem kolem nich mohla běhat na záhonky a do kůlen jen v tričku a tenké vestě. Bohužel se obávám, že příroda si svůj spánek vzít nedá! Teď je prostě jako slečna, která se rozhodla flámovat až do rána, protože se dospí později! Ach jo, už to vidím, jak v létě pobíhám po zahradě v kožich a kozačkách!