Kdo vlastní chalupu s přiměřeně velkým pozemkem, měl by na něm mít alespoň jednu břízu bělokorou. Pokud tam neroste, vysaďte si ji sami a nedejte na sousedy, kteří huhlají: "Je z ní moc listí, přitahuje klíšťata..." Bříza je nádherná sama na pohled svoji ztepilost. Její dlouhé splývavé větve povlávají ve větru jako vlasy mladé dívky, bílá kůra jejího kmene je ve tmě jako šat víly. Ale abychom se neoddávali jen ideálům, bříza je i užitečná. Vysazená blízko u domu ssaje vlhkost a udržuje stavbu v suchu. Znáte Nepilovu kapitolku z knihy Jak se dělá chalupa, nazvanou "Vysaďte tam vrbu"? No, bříza poslouží stejně! Pravda, dovede dorůst až do 20 metrů na výšce, takže bych doporučila ji sázet na místo, kde nebude vadit, že trošku zaclání slunci. Bříza je celá stvořená z léčivých esencí. Vzpomeňte na "březovou vodu." Dnes už se její velká část upravuje chemicky, ale kdysi se skutečně navrtával březový kmen nádherného stromu jen proto, aby do připravené nádoby naronil trochu své mízy, podobně jako v jiných končinách kaučukovník. Doufám, chalupáři, že vy svou vzdušnou vílu navrtávat nebudete a březovou vodu si slušně koupíte v obchodě. Ale můžete si nasušit spoustu březového listí na čaj, ten je chutný a zdravý, působí močopudně, takže udržuje v dobrém stavu ledviny a játra. Bříza prý v květu nepůsobí dobře na alergiky, takže vy, kdo už jste v civilizovaném světě alergii získali, vy si dejte pozor! Ale kdo na potlačení alergie bere léky, tomu z vlastní zkušenosti říkám - květy, prašníky ani jehnědy plné pylu vám pod širým nebem nic neudělají. Jen si neřežte březové větve domů do vázy, to by porazilo i alergického vola!