Kdyby v naší rodině byla doprava na chalupu tak snadná jako kdysi, zaručeně bychom tam od podzimka jezdili snad každý víkend. Krásné počasí k tomu přímo svádí! Jenomže... V neděli jsme ve městě stolovali při otevřeném okně, ptáčci venku řvali jako zbláznění a zem vlhce voněla jako na jaře. Jenomže ve městě se k venkovní idylce přidávají také nepříjemnosti - závan pachu z popelnic odkudsi z daleka, (nikde v dohledu oka alespoň ty smrduté nádoby nejsou), kohosi zase napadlo o svátečním poledni začít cosi vrtat a mlátit kladivem. To na venkově není. Popelnice vám smrdí jen potud, pokud jste sami čuně a házíte do ní zpovykaně jako ve městě kdeco. Místní se vyznají a hlavně šetří v té nádobě místo, když dostanou za pernou pro ně platbu poukázky na několikeré vyvezení odpadu ročně, všechno třídí, to smradlavé hlavně do kompostu, potřísněné papíry proletí komínem... a poledne je pro venkovské dodnes posvátné! I ten sebevětší halama skope bohy před venkovním prahem, šlendriánsky si ošplouchne ruce a zasedne k obědu. Nikdo nevrtá vrtačkou, nemlátí čímsi jako hluchej do vrat. Jen ti ptáci řvou a zem voní a to je kousek ráje!