Topit na chalupě dřevem, to je lahoda! Má to ovšem jeden háček - o dřevu na otop nepřestalo platit, že se u něj zahřejete dvakrát. Dnes už sice stačí objednat plný náklaďák po telefonu a není třeba láhvemi alkoholu uplácet místního hajného aby prodal a chlápky z JZD aby přivezli, jako tomu bývalo dřív, ale složit, složit a pořezat, to si většinou musí chalupář sám. Cenově velmi výhodné pro jeho kapsu bývá, pakliže je nablízku nějaká pila. Ta totiž lacino odprodává odpad, nerovné latě a prkna, co se nepovedou. Složit ovšem tohle do kůlny nebo do stodoly, to bývá fuška. Pokud tu práci vykoná chlap, asi mu moc zatěžko není, loni v létě jsem jí ale u nás v rodině musela zastat já. Pro ženskou, co váží tak akorát, je to pěkná makačka, to mi můžete věři. Čtyřmetrové latě mne málem dostaly, než jsem pochopila, že musím donést elektrickou pilu a přeřezat je, abych je vůbec dostala pod střechu. Náklad celého auta jsem skládala čtyři dny. Ve vedrech, jaká tehdy panovala! Občas mezitím, pravda, zapršelo. Poprvé jsem se hnala pro igelitovou plachu a jala se přikrývat, k všeobecnému veselí sousedů. "Zmokne, uschne," volali na mne. Také mi to došlo. Nu, složila jsem a zahřála se přitom poprvé. Teď jen zbývá se těšit na pořádnou zimu, až naložíme do krbu!