Hurá, jedeme ven! Na chaloupce jsem nebyla od podzima, jen proto, že sousedé nevolají a nesdělují poplašné zprávy vím, že snad ještě stojí. Uniklo mi první oteplování, vyrašení prvních traviček a sedmikrásek a fialek (ačkoli ty asi letos račily a kvetly jaksi průběžně, když ta zima ani zimou nebyla). Poobdivuji je dodatečně a mezi tím vyvětrám a zatopím a uklidím... Nějaká dobrá krmě patří k Velikonocům právě tak zákonitě jako nazdobená mísa s vajíčky, přinejmenším provoní dlouho uzavřený dům. Lidové zvyky se u nás na vsi už léta nedodržují, koledníci nechodí a když chodili, stejně neměli zájem o vajíčka, ale o flašky rumu a vodky nebo aspoň o frťany. Chalupu máme skoro až na konci vesnice, než se k nám kdysi dostali, vždycky sotva stáli na nohou! Lezlo mi to děsně na nervy a říkala jsem, že s takovými čuňaty by bylo nejlepší na lidové zvyky zapomenou. No, v posledních létech, co nikdo nechodí, zdobím na mísu sposty barevných vajíček a několik flašek tvrdého mám také v zásobě... Čuňata, čuňata... no jo, ale přece jen, nezapomínala na staré lidové tradice, zatímco ti dnešní chlapci a chlapi, hanba povídat. A přece nakonec možná nějaká partička zaklepe a vypráší mi zadnici!