Dlouho-li máme do času, než nastane vinobraní? U nás na chalupě k němu dojde co nevidět. A bývaly doby, kdy byla vinná réva na domě pouze mým zbožným přáním. Manžel byl ochoten se mnou ten sen sdílet a dokonce opětovně opatřoval sazenice. Jenomže vinná réva ne a ne, nějak se jí na tom místě nelíbilo, byť jsme záhon zryli do hloubky, rigolovali jako diví, hnojili a zelévali. Ta malá smutná větvička prostě pokaždé uschla, ať jsem ji povytahovala očima jakkoli. Ale jak se praví, trpělivost růže přináší - a já musím v našem případě říci, že i vinné hrozny. Asi desátý ten šlahounek přežil následující zimu a příští jaro popolezl o pár centimetrů, přes léto vyhnal, na druhý rok ještě víc a pak už to šlo rychlým tempem. Dnes se sice neodvažuji žehrat, že se naše réva rozrostla na domě až tolik, vyvazování a prostřihování už ale dává pořádnou fušku. Vinné hrozníčky má malé, drobné, ale když dozrají, jsou sladké a mají vynikající aroma. To je úspěch, protože nedaleký vinař nás ujišťoval, že i jestli se réva u nás chytne, bude jen na ozdobu, víno z ní se asi nebude dát konzumovat, prostě nedozraje. Jo, nedozraje! Když kuličky oberu ze stopek a rozmačkám je ve velkých láhvích od okurek, míváme i prvotřídní domácí burčák. Už se těším, ňami ňam!

Všechno se vším souvisí, říkají prý filozofové. Nevím jak co s čím, ale s chalupou bezesporu souvisí zavařování. Alespoň u nás. Buď se tolik urodí na vlastní zahradě nebo mají přebytky sousedé a poskytují zeleninu či ovoce jako kompenzaci za různé služby, které jim jako lufťáci obstaráme ve měste nebo - a to je nejhorší - naláká prodejna v sousední vsi na levné ceny a hojnost. Buď jak buď, něco cpu do zavařovacích lákví rok co rok. Letos přišel na řadu rybíz. Urodilo se ho tolik, že jsem zase já rozdávala po sousedech, přesto ale zbyly spousty. Štávy a džemy u nás nikdo nechce, zato je veliký zájem o rybíz připravovaný na způsob brusinek. Prostě málo cukru a z plodů uvařit želé, ve kterém se vyskytují ve viditelném stavu i jednotlivé kuličky. Fuška je otrhat rybíz ze stopek. Měla jsem ho celkem na dvacet litrů, takže jsem se nenudila. To ostatní už byla vcelku hračka. Jo, pokud to někdo chcete zkusit po mně, tak rada: rybízové kuličky sypejte do vhodně velkého hrnce po částech, první dávku prostě rozmačkejte (klidně jen tak rukama) a uveďte do varu, přidávejte další a další dávky, ty už se rozvaří samy! Je to dobrota. Rodinka má toto želé ráda k pečeným masům, potěší i ke klasické svíčkové.