Velmi mnoho venkovských chalup má na některé straně určitý zastřešený přílepek, prostě pavlač. Naše chaloupka ji má také. Prkna na podlaze jsou tam sice tak pružná, až se někdy obávám, že se jednou pode mnou prolomí a já žuchnu dolů, přesto tam ale mám pod trámy natažené šňůry a kdykoli se počasí povážlivě zamračí, šupajdím si tam pověsit prádlo, které až do té doby spokojeně vlálo vzadu pod ořechem. Je to užitečné a příjemné, nemuset za deště řešit problém "kam s ním". V poslední době mne ale žere nápad. Kdyby se podlaha vyměnila, aby se nehoupala, kdyby se vyměnila i kulatina, která dvoří dřevěné lehké pažení, mohl by se ten prostor docela pohodlně nechat předělat na zasklenou lodžii. Rozeřranost, řeknete? No, možná, když nám teď domeček slouží jen k rekreaci. Já bych se tam ale chtěla usadit na většinu roku, jeslti se jednou vůbec dožiju důchodu. A kdyby byla z obyčejné pavlače krytá lodžie, mohla bych na ní pěstovat kytky od časného jara, mít tam jakousi sezónní "zimní zahradu". Jen to prádlo, to prádlo kam budu nosit??? No, jinak to asi nepůjkde, pomašíruje na půdu, jako za časů našich prababiček!

Hurá, jedeme ven! Na chaloupce jsem nebyla od podzima, jen proto, že sousedé nevolají a nesdělují poplašné zprávy vím, že snad ještě stojí. Uniklo mi první oteplování, vyrašení prvních traviček a sedmikrásek a fialek (ačkoli ty asi letos račily a kvetly jaksi průběžně, když ta zima ani zimou nebyla). Poobdivuji je dodatečně a mezi tím vyvětrám a zatopím a uklidím... Nějaká dobrá krmě patří k Velikonocům právě tak zákonitě jako nazdobená mísa s vajíčky, přinejmenším provoní dlouho uzavřený dům. Lidové zvyky se u nás na vsi už léta nedodržují, koledníci nechodí a když chodili, stejně neměli zájem o vajíčka, ale o flašky rumu a vodky nebo aspoň o frťany. Chalupu máme skoro až na konci vesnice, než se k nám kdysi dostali, vždycky sotva stáli na nohou! Lezlo mi to děsně na nervy a říkala jsem, že s takovými čuňaty by bylo nejlepší na lidové zvyky zapomenou. No, v posledních létech, co nikdo nechodí, zdobím na mísu sposty barevných vajíček a několik flašek tvrdého mám také v zásobě... Čuňata, čuňata... no jo, ale přece jen, nezapomínala na staré lidové tradice, zatímco ti dnešní chlapci a chlapi, hanba povídat. A přece nakonec možná nějaká partička zaklepe a vypráší mi zadnici!