Právě jsem se vrátila z dlouhé dovolené. Byla jsem, jak ráda říkám, v našem domečku. A teď piju jeden vinný střik za druhým a smutním. Někdo to možná nepochopí, takoví lidé, co milují jen městský život a všechno s ním spojené. Já jsem ale naveskrz přírodní živel a bez přírody, bez modré oblohy a slunce nad hlavou každý den umírám. Mě nestačí vidět to slunce a mraky jen úzkým výřezem mezi dvěma řadami vysokánských hnusných domů městského centra, já potřebuji vidět také prostor. Toho jsem si tedy teď užila vrchovatě. Posezení pod širákem či v otevřeném přístěnku, kde mám sice nad sebou jakous takous střechu, ale to jen proto, aby mi buď nepražilo nebo nepršelo na hlavu. Ten široký výhled do přírody se tím jinak nemění. Nasytila jsem se své volnosti, pohledů do zeleně, hrabání na záhoncích - vysadila jsem nové oregano, protože původní, opravdu již staré přes zimu chcíplo a příště vám povím, co okolo toho bylo - podrbala jsem si bezpočet kousanců od různé lezoucí a létající havěti a kopřivku po kyselém rybízu a řeknu vám, ochotně bych ten zabezpečený městský život za tohle vyměnila na déle! Tedy aby mi bylo dobře rozuměno, necítím se už dost mladá a silná abych na vesnici prostě odešla žít napořád, protože po tom, co ti současní a nedávní mocipáni s vesnicemi provedli, to se rovná málem vyhlazovacím manévrům. U nás by to bylo bez možnosti pravidelného nákupu(není tam žádná prodejna), bez slušné dopravy (spoje byly také zdecimované na minimální počet, kdo nejede na stejnou dobu jako školáci má prostě smůlu a musí hupnout buď na kolo nebo do vlastního auta a o prázdninách má rpostě vůbec utrum), s vyhlídkou nezaměstnanosti nebo příšerné práce za minimální mzdu, děkuji, nechci. A milionář nejsem, abych jednoduše odešla na odpočinek a žila z renty (i když bych si to zasloužila, za dob dřívějších už bych stříhala metr a počítala, kolik dnů mi chybí do dovršení padesátého šestého roku, abych mohla odejít do důchodu). Takže ne, natrvalo žít ve vsi, to ani omylem Ale takhle od jara, řejkěme od konce dubna, kdy už se začíná zem slušně probouzet, do pozdního podzimu... to bych si dala říct. Nu, nejde to, nejde. A s tou důchodovou prodlouženou mi vážně hrozí, že se toho při svém zdravotním stavu vůbec nedožiju. Ale přesto - a nebo možná právě proto - užila jsem si toho letos přenáramně! Všem, kdo mají ještě podobnou dovolenkou před sebou, přeju totéž!!!