Odmlčela jsem se na dlouho - vážení prominou, ale měla jsem proto pádné důvody. Byla jsem totiž na chalupě a hospodařila tam pilně a neomylně jako rodilý "místní", okázala pohrdající vší městskou zátěží. Tedy, jak jsem tak pozorovala cvrkot, já žasnu, že starousedlíci z vesnic ještě nevymlátili "chalupáře" ze svých oblastí a nepodpálili jim baráky. Věru to bude výhradně tím, že jsou to slušní lidé. Soužití s "lufťáky" totiž není vůbec jednoduché. V týdnu, kdy jsou rekreanti v čudu, vládla v naší vsi přímo idylická pohoda. Já ani nevěděla, že mám kolem sebe sousedy - a to tedy mám, v okolních usedlostech jaksi na přeskáčku, ob jeden dům. Jen v podvečer ti nejbližší nařezali pár kousků dříví na okamžitou spotřebu, jeden vzdálenější tak hodinu denně řezal špalky na cirkulárce a potom je štípal (to, pravda, nebyl zrovna nejpříjemnější zvuk, ale rodina je to osmičlenná, s malými dětmi a zimy bývají u nás kruté, pracant prostě dělal forotu na mrazy). No a dvakrát týdně se dopoledne hlasitým troubením ohlásila pojízdná prodejna, což je rámus vysloveně vítaný, protože ve vsi jiný krám není. Ovšem nastal pátek po poledni - lufťáci se začali sjiždět a bylo po klidu. Smradlavé výfuky z nadnormativního počtu aut, nahlas pouštěná muzika ze všemožných zdrojů, vzápětí potom kravál se sekačkami, do toho se pochopitelně rozštěkali všichni místní psi, jednak na ty přivandrovalce a jednak na psy, které ti přivandrovalci přivezli s sebou - no a večer se z otevřených oken oken přímo řinuly rozličné televizní pořady, prokládané úchvatnými reklamami. Místní jsou tomu asi zvyklí ale řeknu vám, já z toho byla úplně jurodivá. V městském bytě si mohu zavřít okno a mám hluk víceméně utlumený, na venkově bych se pochopitelně na svém ráda zabývala převážně pracemi pod širákem, leč v takovéto idyle... Naštěstí, po přetrpěném víkendu přišlo pondělí, poslední skalní rekreanti ještě přenocovali, ale i oni posléze vyjeli ze vrat jež za sebou zamkli - a na pár dnů nastal zase na venkově bukolický klid.

Tak pomalu dozrává rybíz, respektive ve vhodnějších a slunečných polohách již patrně dozrál. To u nás na chalupě to nevím proč vždycky nějak vyjde, že vše dozrává tak minimálně o 14 dní později. Možná za to může poloha v dolíku, nebo to, že je zahrada prakticky půl dne v polostínu. Podstatnou část totiž dopoledne stíní sousedova obrovská lípa, a odpoledne pro změnu náš vlastní ořech. Ale co, hlavně že to dozraje všechno, to že o pár dní později, není až tak důležité. Podstatné ale je, co všechno se dá s rybízem udělat.. Snad každý zná klasickou marmeládu.. Vynikající třebas na vánoční linecké pečivo či na chleba s máslem. Jenže pokud máte rybízů víc než dva nebo tři, tak se vám začnou marmelády zákonitě hromadit ve spíži, protože snad nikdo nemá takovou spotřebu.. Další možností je udělat si přírodní šťávu do vody. Rozhodně lepší nežli kupované, nicméně výroba je stejně tak pracná, jako u zavařeniny. Nějaký rybíz se dá zavařit ve sladkém nálevu, ale toho se také příliš mnoho nespotřebuje.. Pro lidi co mají rádi koláče se vyplatí něco čerstvého rybízu obrat ze stonků, a zamrazit si pár balíčků čistých kuliček, ale i ten mrazák má omezenou kapacitu.. Nu a také se dají vyrábět kompoty simulující brusinky.. Lidé co rádi brusinky třeba k masu si určitě pošmáknou. A přitom jde o proces velice jednoduchý, otrhané rybízové kuličky se přelijí v hrnci trochou vody, dodá se něco cukro, chvilku se to nechá přejít varem a šup do sklenic a sterilizovat. Poslední roky takto končí přibližně třetina naší úrody, a všichni známí, které pravidelně obdarovávám nešetří slovy chvály.. Můžete si to také skusit, vřele doporučuji.