Kdo vlastní chalupu s přiměřeně velkým pozemkem, měl by na něm mít alespoň jednu břízu bělokorou. Pokud tam neroste, vysaďte si ji sami a nedejte na sousedy, kteří huhlají: "Je z ní moc listí, přitahuje klíšťata..." Bříza je nádherná sama na pohled svoji ztepilost. Její dlouhé splývavé větve povlávají ve větru jako vlasy mladé dívky, bílá kůra jejího kmene je ve tmě jako šat víly. Ale abychom se neoddávali jen ideálům, bříza je i užitečná. Vysazená blízko u domu ssaje vlhkost a udržuje stavbu v suchu. Znáte Nepilovu kapitolku z knihy Jak se dělá chalupa, nazvanou "Vysaďte tam vrbu"? No, bříza poslouží stejně! Pravda, dovede dorůst až do 20 metrů na výšce, takže bych doporučila ji sázet na místo, kde nebude vadit, že trošku zaclání slunci. Bříza je celá stvořená z léčivých esencí. Vzpomeňte na "březovou vodu." Dnes už se její velká část upravuje chemicky, ale kdysi se skutečně navrtával březový kmen nádherného stromu jen proto, aby do připravené nádoby naronil trochu své mízy, podobně jako v jiných končinách kaučukovník. Doufám, chalupáři, že vy svou vzdušnou vílu navrtávat nebudete a březovou vodu si slušně koupíte v obchodě. Ale můžete si nasušit spoustu březového listí na čaj, ten je chutný a zdravý, působí močopudně, takže udržuje v dobrém stavu ledviny a játra. Bříza prý v květu nepůsobí dobře na alergiky, takže vy, kdo už jste v civilizovaném světě alergii získali, vy si dejte pozor! Ale kdo na potlačení alergie bere léky, tomu z vlastní zkušenosti říkám - květy, prašníky ani jehnědy plné pylu vám pod širým nebem nic neudělají. Jen si neřežte březové větve domů do vázy, to by porazilo i alergického vola!

Každý chalupář by si asi přál mít na svém domečku střechu Bramac, se zárukou na čtyřicet let. Protože když prší do sgtřechy, to je tanec! A zdaleka nemusí jít jen o případ, kdy majitel chalupy něco zanedbá a střechu nemá v pořádku. On je totiž déšť a déšť a sníh a sníh! Při některém tom nadělení do průměrně udržované střechy nezateče ani slzička, zatímco jsou jiné případy, kdy máte najednou na půdě louže, že by se v nich mohli líhnout pulci. Nezbývá, než narychlo šmrdolit s vanami a kastroly a umývadly a pochytat, co se dá - jenomže sotva vysvitne sluníčko a vy zavoláte pokrývače, plazí se po střeše jako šnek a dušuje se, že je všechno v pořádku. Tohle jsme zažívali dobrých deset let, dokud nám necákli nervy a nedali jsme střechu kompletně přeložit. To prý stačí, tvrdil jiný pokrývač, tašky jsou naprosto bezvadné a krovy slušné, tak jaképak štráchy. Přeložil střechu vskutku fortelně a pár let byl klid. Jo, jen pár let! Na jaře začalo kdovíodkud zatékat zase! Mne se zdá, že se brzo picnu!

Chalupa, pokud je to opravdu vhodně umístěné stavení a ne smutná stavba někde u silnice, ta má své nesporné výhody, jaké v bytě prostě nikdy mít nemůžete. To si uvědomuji pokaždé, když v domečku buď uklízím nebo maluji. Stačí si vyčíhat slušné počasí a všechny přebytečné kusy nábytku a různé ty verky, co doma při takových činnostech pořádně překáží, jednoduše vystrčím ven. Matrace se mezitím pěkně provětrají, čerstvě umytý nábytek oschne a já se mohu uvnitř činit doalelujá. V mestském bytě, se sousedy vpravo a vlevo si takový přepych nikdy nemůžete dovolit. V panelákových domech je na chodbách tak málo místa, že by se každý leda přerazil, kdybyste vystrčili ven třebas jen stoličku. A i v domech ze starší a solidnější zástavby to není vhodné, přinejmenším proto, že by to vypadalo jako nechutný herberk a nadto by vám možná nějaký šikulka něco pohotově ubral. Proto chvála chalupě, chvála vlastnímu domu, byť i jen rekreačnímu, to by si měl každý uvědomit, když se dře na zahrádce nebo třebas klopí prašulky zase na nějakou nutnou opravu. To říkám já a plně si za svým tvrzením stojím!!!

Do doby Vánočního slavení na chalupě se mi vtírá také jedna legrační vzpomínka. Vybudovali jsme v domečku také koupelnu. Sice nijak honosnou, pro pohodlí nám scházela vana a příjemně provoněné koupele, nicméně funkční sprchový kout s odpadem zaručoval lidem, že se nebudou muset šplouchat někde v plechovém umývadle v kuchyni, jako předchozí obyvatelé. Jak ale budování ve starých domech naráží na různé potíže, funkce malého průtokového ohřívače byla ovlivněna pojistkou a vypínačem, které byly umístěné mimo koupelnu. Pokud chtěl člověk použít průtokáč, vypínač zapnul o několik minut napřed, aby se to nějak dostalo do chodu, či co, tomu jsem nikdy nerozuměla - a doporučené bylo tohle zase po skončení očisty vypnout. Ve slavností náladě jsme se tak jednou před Štědrovečerní večeří vystřídali v koupelně všichni - nebo to jsme si aspoň mysleli. Vydrbaný byl malý syn a já s ním, manžel, jeho matka, které zářily tvářičky jako cibuličky nejen z horké vody, ale také ze slivovičky, kterou si pilně zavdávala... Nějak se zapomnělo, že se ještě neospršila moje maminka, protože neustále někde pobíhala, tvářila se hrozně důležitě a mytí odkládala. Nakonec se také s náručí svátečního šatstva odebrala do koupelny, jenomže to už šel manžel rozdělat do haly oheň v krbu. Na konci rozlehlé místnosti spatřil svítit červenou kontrolku od průtokového ohřívače. Koupelnové dveře jsou umístěné za tlustým závěsem aby nehyzdily vzhled, takže naprosto nebylo znát, zda se v koupeně svítí čili nikoli. A navíc, i manžel byl svatosvatě přesvědčen, že po očistě jsme už všichni. Takže prostě tu žířící kontrolku vypnul. To ovšem mělo jakýmsi nedopatřením na svědomí to, že voda ve sprše začala na okamžik téct skoro nesnesitelně vařící a vzápětí skoro ledová. Podotýkám, že moje maminka je jemná paní, sprosté slovo od ní neslyšíte za celé roky. Tenkrát ale v té panické hrůze zavyla jako raněný kojot: "Kdo mi to chce opařit a zamrazit prdel???"
Manžel byl sice v tu chvíli konsternován, ale nutno spravedlivě uznat, že tchýni uškvařit ani zamrazit nechtěl, pojistku okamžitě zase zapnul, svůj omyl přes dveře vysvětlil a ještě se celý večer mamině omlouval.

Vánoce na chalupě, to je něco úžasného! Vzpomínám na doby, kdy jsme venku slavili Vánoce i Silvestra a Nový rok s celou rodinou, táta, máma a syn, dvě babičky, jeden dědeček a vždy nějaký právě nezadaný něčí sourozenec a bylo to moc fajn. Problém spočíval jen v tom, že většinou se nenašlo dost ženských rukou na vaření (mužským to bylo pod úroveň, ti chtěli jen baštit) a starost okolo přípravy pokrmů a mytí nádobí padla většinou na mne, což bylo zdrcující. Jen bramborového salátu jsem pravidelně připravovala 10 kilo, vrchovatý pekáč řízků na Štědrý den dal v elektrické troubě zabrat od odpoledne a cukroví se skladovalo v ohromné spíži v krabicích po kilech. Ovšem vedle těchto zjevných záporů měl vánoční pobyt na chalupě velmi mnoho kladů. Nejvíc jsem si vždy cenila čtyř: spokojeného posezení u krbu všeobecně...vánočního smrčku s ozdobami v selském stylu, u kterého nevadilo, když tu a tam upadla na dlaždice jehlička... spousty místa pro celý rozsáhlý Alšův betlém - a stříbrného smrku na zahradě, který se pro jediný vánoční večer odíval slavnostním hávem. Na každou větev dostal široké stříbrné řetězy a svíčky a ohromné koule ze zmačkaného alobalu a zářil v té výzdobě, vysoký a pyšný na to, že je živý!

Postavit pořádné jezírko, to už dá docela fušku. I manuálně zručný chalupář nepochybí, když se napřed poradí s odbornou literaturou. Návodů existuje spousta, je jen na majiteli, aby se včas rozhodl, zda chce v jezírku pěstovat také rybky (potom potřebuje budovat hlubší nádrž, aby ty chuděry v zimě nepomrzly). A potom je dobré mít na paměti některé obecné a prověřené zásady. Například nádrže pravidelných tvarů se nehodí do menších zahrad, tam je dobré volit nepravidelné, poněkud zaoblené tvary, jejichž okraje lze osadit plochými kameny a mezi ně nasázet rostliny, které později okraje víceméně zakryjí. Do přírody většiniu dokonale zapadá jezírko ledvinovitého tvaru. Pokud někdo nebude stavět vodní dílo takového rozsahu, aby mělo samostatnou výpusť (což většinou nebývá možné), je dobré pamatovat ve dnu na malou nádržku, kam se bude voda do poslední kapky stahovat. Tak totiž člověk na zimu čerpadlem bez problémů vypustí veškerou vodu, aby mu jeho zahradní pýcha nepopraskala. Když má všechno nastudováno a promyšleno, může se dát do samotné stavby. A jak to dělat NEMÁ a čeho by se naopak měl vyvarovat, to takovému zvídavci povím příště.